Maminka se ptá synka: „Co bys chtěl pod stromeček? Bratříčka, nebo sestřičku?” A syn na to: „Sáňky, jestli tě to dole neroztrhne!”

22. prosince 2010 v 17:36 |  Aktuališníky aneb co se řeší
...ten název článku - to nic, to jen proto, abychom si naladili tu pravou a nefalšovanou vánoční atmosféru, která letos vůbec nevládne kolem nás.


Asi se divíte, že píšu. Jenže, to už nešlo, spousta lidí měla problém s tím, že od nás ku dnešku neviděla 20 dní žádný článek.
Mě to rozhodně nevadí, naopak jsem zjistila, že už neumím psát na tento blog, neumím nahodit ten verizovský stajl a tak vůbec..
Jenže v rámci zachování tohoto blogu bychom psát měly. Jen je problém - co?
Ono se to řekne - psát!
Ale zas takový problém s tím, abych psala nemám. Já můžu něco psát i říkat pořád, otázkou je, jak moc smypluplné a přínosné to pro druhé lidi je, většinou vůbec, of course...

Věděli jste třeba, že veriza bude mít v lednu rok? Ne? Já skoro taky ne. Ale rychle jsem si vzpomněla, když jsem ujela očima doleva.
Když jsem si třeba někdy v dubnu říkala, že bych chtěla, aby měl blog rok, tak mi leden logicky přišel kosmonautsky vzdálený a teď mě to mírně šokovalo, že to tak rychle odfrnklo.

Moc dobře si ještě pamatuju na důvod, kvůli kterému jsme blog zakládaly. Byl vlastně naprosto jiný, než ten, jež můžete pozřít teď. Tedy, v začátcích jsme se tomu cíli solidně přibližovaly, pak jsme od něj ustupovaly, někdy tak v půlce roku jsme se k němu zase solidně silně vracely a teď jsme totálně mimo a jinde.

Když jsem tendle článek začala psát, stál na kopci, na kterým jsem vždycky bobovala sněhulák, chtěla jsem se tu o něm zmínit a tak jsem tím směrem vznesla oči a huhulák nikde. Jaká to sajnsfikšnsdramatikvué komédie!

Co ty vánočky?
Já vám říkám, že čtyřiadvacátýho (když jsem byla malej debil - (by verIZA), nesnášela jsem tento slovní obrat u číslovek, který používali zejména dospělí...) sníh bude a pokud ne, tak jen mini sračkoidní ostrůvky, ale vyskytovat se tu bude, aspoň u nás v Řitnici!

Vůbec nezaznamenávám tu atmošku, to nadšení a natěšení, tu dokonalou euforii, kterou jsem cejtila minimálně před třemi lety ještě určitě.
Zlom nastal, když mi v osmičce jedna moje exfrendka, která byla onehdá v prváku řekla, že se na Vánoce netěší. No sakra, jak se někdo nemůže těšit na VÁNOCE, nemohla má hlava pochopit! Jenže, jak jsem v její společnosti byla vícero a vícero, najednou jsem taky zjistila, že to není tak horký, jako bylo dřív. V devítce už jsem celkem chápala proč se nětěší a tak nějak samoseboucně to ze mě opadalo, ale furt tu cosi těšícího se bylo. Hah a bum, bác, ratata, někdo klepe na vrata a já toho 24. beru stejně jako čtrvtek 7. března, třeba.. tzn. naprosto bezvýznamně.
Možná to bude i tím, v jaký vrstvě a skupině lidí se zrovna pohybuju. V 11 letech jsem byla mezi natěšenýma, natřesenýma děckama, co vyžírali čokolády jak mufloni prasečí hovna a nemohli se dočkat Ježicha, každej se tak těšil, a tak jsem nemohla být přeci pozadu!
Asi jsem jaksi povyrostla a jsem mezi jinýma lidma, jinak věkově starýma a už se neřeší "co chceš od Ježíška?" ale "co mam komu koupit a kde na to doprdele vezmu prachy?"...

Navíc je to furt tak dokola... Až stereotipní...
Dřív jsem byla taky schopná vyžrat adventní kalendář na pět dní napřed, v domění, že když se zítra vzbudím, budu o pět dní dál... Letos jsem taky advenťák měla, ale akorát mi překážel pod stolem a furt padal na nohy, takže jsem se nasrala, vyloupala ty nekvalitní, levný, nechutný čokolády, vysypala je do misky a tu krabici nebo jak nazvat ten papírovej poděs sem strčila kamsi do koše. A jestli mě ty čokosrajdy nikterak nelákaly v kalendáři, tak v tý misce se mi spíš obracel žaludek naruby. Tfujtajbl.

No vidíte, já to řikala, že umím kecat jak dlouho chci, kdykoliv chci, ale co podstatnýho vám ty slova, co vidíte hore dají, těžko říct.

Nicméně, nesnáším lidi, co kašlou na své blogy a nic tam nepřidávají alespoň dvakrát denně, abych měla co číst.
A taky nesnáším lidi, co píšou krátký články...!
Jo a miluju lidi, co píšou dlouhý články!!!

A nevíte, proč ta Kombajnerka na parapetu, co byla před dvěmi lety svítivě žlutá, jak tvoje chcanky, je teď skoro průzračně průzračná, jak voda z Novohradských hor? Nevíš co? Já taky ne!

Mohla bych vám sem velmi stajlově naservírovat svoje fotky z Ni Kůna, nicméně neumím fotit a pokud se tomu někdy stane, že umět budu, tak už asi na verize smrdět nebudu, i když......meeelu hovna, veriza je přeci věčná a nesmrtelná.

Jo a není radno číst si svoje starší texty, či články, a to všeobecně... Je to nejelpší způsob, jak jít k ledničce, za účelem spravení si nálady z toho, jaký blitky jste mohli na spoluobčany vychrlit. Jak neestetické.

A (to nemohl nějaký pakoň vymyslet vhodnou alternativu pro A? Abych ho chudinka já nemusela všude a pořád tak trapoňsky používat, coo?!) pokud jste vroucně očekávali článek o démonech a třásli se na něj, tak vám řeknu, že hovno bude, vyližte si s démonama prdel, smradama.

I ještě něco jsem vám milízlatí, chtěla oznámiti, že nesnáším ty malý smradky, co si myslí, že když si napíšou na bložín, že jdou dělat talenty a vy se jich slušnoslušně zeptáte, na jakou školu, tak neodpoví, neboť jsou to velký holky, co budou dělat talentky, tudíž mají frňáky hore a co by jako na to měly ragovat, když už to z nich dělá celebrity.

Jdu předat žezlo dál, kterak sa sluší a patří.

Hezké.
Píše se mi velice nepohodlně, jelikož tu mám na stole rozprostřeny čtvrtky, rozmalovaný obrázek, vodovky a dvě sklenice s vodou. V jedné je šťáva, v té druhé obyčejná voda. V čem myslíte, že máchám štětec?
No jo. Hrotim tu dárky pro své bližní. To co zrovna kazim je dárek pro babičku. Pro tu druhou.
Pro první ještě nevim co mám udělat. Asi portrét, ostatně jako zbytku mojí bližní rodině. Té, né tak blízké taky nevim co mám udělat.
(Blízká - matka, sestra, babča I. -zde si domyslete středník- Né tak blízká - fotr, babča II. a tomu zbytku nic nedávám)
Nemám prachy, nic nekupuju.

Já Vánoční atmošku neznám, jelikož mám divnou paměť a nic ani rok dozadu si nepamatuju, to je jako fakt, a teď asi Vánoční atmoškou nežiju, protože já nežiju ničim. Tedy pardon, žiju v knížkách a filmech a siriálech. Tohle, -představte si žabí expresi a rozhození rukama- tedy život, tedy realitu já neprožívám, tedy nežiji.
Ew, napila sem se šťávy.

Tak. Úspěšně sem dokončila obrázek. Je to velmi out of rality. A žádná abstrakce to být neměla ...
Hm. Dokud mi tu neoxiduje sestra, tak bych se měla pokusit o další veledílo - ovšem, to by se mi muselo chtít.

Fuu. 
Misfits mi skončilo.
Další řada bude až v listopadu. V LISTOPADU!

Za dva roky, budem už touhle dobou mrtvý.

Asi se na to těšim.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janča a pinčové Janča a pinčové | Web | 22. prosince 2010 v 18:25 | Reagovat

Honza se holí v podpaží VERIZY xD Jinač ten název článku je luxusní :-D Já adventní kalendáře nesnáším neb ty malé, zas*ané pidi kolečka se nedají nazývat ani čokoládou

2 Lady Dog Lady Dog | Web | 23. prosince 2010 v 17:38 | Reagovat

nevim,esi se mám na jednadvacítku.dvanáctu.dvoutisícovku+dvanactku těšic.ha.

můj adventovskej kalend mi skončila tam jako tobě,až na to,že jsem to z tý misky šupla ještě opět do koše..

3 martyny martyny | Web | 23. prosince 2010 v 22:08 | Reagovat

Jo, na tyhle předvánoční nálady si taky vzpomínám :D  Kalendáře mě dřív bavily, třeba byly kvalitnější...jsme si pak do těch formiček dělali svoji čokoládu :) Šťastné a veselé ironické :D

4 Lady Dog Lady Dog | Web | 30. prosince 2010 v 17:49 | Reagovat

s tou kastrací,vypadá to tak,že zatím z toho sešlo :) ..tak..snad to pochopili,že by ji vážně zničili...

5 VERiza VERiza | 31. prosince 2010 v 12:56 | Reagovat

[4]: Bezva!

6 Lady Dog Lady Dog | Web | 31. prosince 2010 v 19:40 | Reagovat

[5]: :)

přesně,na tý fotce má takový...kraťoučký nožičky..je tam taková jiná.. nojo :D dnes se zase bude tulit u mě v obýváku :) ve vyjímečné dny může,ale já si ji stejně beru potajnu do pokoje, kde už obsadila můj sedací pytel, něco podobnýho co má IZA, ale není psí, ale můj a není to fatboy, ale z aukra a stál míň :D ale to tě nezajímá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.