Deža neví

26. listopadu 2010 v 22:28 | Aktuališníky aneb co se řeší

Deža neví, že já vim. Ale já vim, že Deža neví.

Víte... Už sem vám vyprávěla o své krásné povaze?

Člověka jako já byste nechtěli potkat. O nikom si nemyslim nic valného, lidi obecně nemám ráda vůbec, jednotlivce rozděluji na ty co mi vadí a na ty co mi vadí méně.

Jsem sobecká, sebestředná, extrovertně flegmatická, sociopaticky asociální.

Ve zkratce to znamená, že se ráda slyším, jsem ráda ve středu pozornosti, ke všemu mám co říct, nikdo než já nemá pravdu, já sem ta nejlepší,. Zároveň je mi jedno co si o mě ostatní myslí, nezajímá mě ničí názor. Pokud nedostanu peníze na svačinu, nebo mi někdo neuvaří, tak se nenajim. Pokud mi někdo neřekne co přesně a jak mám udělat tak to neudělám, pokud ano, tak špatně, ofkours. (Například kup brambory - jaký brambory? Kolik brambor? Kde je vůbec mám koupit?) A nakonec to nejlepší. Nedokážu a neumím mít s nikým vztah, ani rodinný, ani přátelský, žádný.

Nejradši bych se někam zavřela, nejlépe do kobky, kde bych byla mučená, všichni by se o mě strachovali, hledali mě a byla bych propíraná naprosto všude. Byla by o mě řeč a já bych měla klid a mír ve své samotě a bolesti.

Neska sem se dokonce naštvala i na obludu. Nějak se začala kamarádšoftovat s ostatníma svého druhu. Nevyjede po nich hned jak jí začnou obtěžovat. Nejdřív sem byla nadšená. Nemám asociála. Ale teď? Nevím, člověk jako já potřebuje stejnýho druha. Víte, svojí obludu ráda mám. Je to jediná žijící bytost ke které mám vztah a ona mě takhle zklame. Dneska jí knírač obtěžoval nejmíň polovinu procházky a ona ho okřikla jenom jednou, a to ani pořádně. Číhá a loví ostatní psy, dokonce i ty, co jsou větší než ona. Nevim čim to může být. Dřív sem byla ráda když si nějakýho psa vůbec všimla.

Je to pes, věrný až za hrob, všude chodí se mnou, když sem doma já neexistuje nikdo jiný, pořád mi strká hlavu pod ruce a do klína, když se pohnu, hned se zvedá, kontroluje mě a když si jí dlouho nevšímám hned se vnucuje. Není to hezké? Začínám se bát aby se mi to taky nezprotivilo. Myslela jsem, že aspoň to zvíře dokážu mít ráda.

Ale jo, obludu miluju až za hrob, sice je občas moc labůží a mému sobeckému srdíčku vadí, když vítá souseda ve výtahu, ale co s tím.

Myslíte si, že si jenom myslim, že nedokážu mít ráda, nebo že to sou jenom blbosti, co si tady pro sebe vykládá jedna hloupoučká holčička. Ale obávám se, že je to tak.

Kdyby mi umřel někdo z rodiny (krom obludy), sem si jistá, že bych se ani nerozbrečela. Všechny fyzické kontakty s kýmkoli přijímám s odporem či zhnusením. Nikdy jsem nebyla ani platonicky zamilovaná. A lžu aniž bych hnula brvou a budu se vám celou dobu dívat do očí.

Jsem zlá. Víte koho mám ráda (krom obludy)? Sebe.

Můj život asi nebude valný. Asi vystuduju, nebudu si hledat práci, budu zavřená doma s tosíkem, či tak a budu malovat. Budete mě potkávat venku skicovat v doprovodu se sdrženlivým tosíkem, či vlkůdávkem, nebo nějakým jiným chrtiskem, jak si povídám sama pro sebe. Musím si oznámit, že právě vystupuju, že si jen tak jdu, nebo si rychle přeříkat co se zhruba stalo v poslední přečtené knize. Moje obrazy se asi nebudou prodávat, budu anorektička. Pořídím si křídlo a budu na něj vyhrávat vlastní melodie. Asi se zblázním. Umřu.

Ale můj život se mi bude líbit. A to mi všichni, vy, kteří budete mít manžela co vás bude podvádět s mladší a hezčí, minimálně dvě hloupé, ošklivé děti a vygumovaný mozek z toho všeho, závidět.

Jak po přečtení na to všechno reagovat? Nijak. Vždycky jsem měla divné kamarády, vždyť já sama jsem taky divná.

A hlavně víte co? Mám narozeniny. Je mi těch nechutných šestnáct. A stačila by mi jedna věc. Jedna jediná věc. Taková krabice a v tý krabici taková věcička. Všichni tady moc dobře ví, co chci. A všicni se tak divně tváří a chovají. A jestli zejtra nepozřu tu krabici, igelitku nebo je mi jedno co, s tou věcí a momentálně jsem podlehla opravdu pouze své naivitě, a zachrastěj mi před frňákem novýma pastelkama, vodovkama, a nebo jinýma věcma, co pro mě nejsou tak nezbytně nutné, tak, tak, tak.. se mi pouze potvrdí, jaká naivní hydra jsem.

Jo a zabe, já si myslím, že se ti to moc nepovede, pač tě budu stejně neustále oblažovat a otravovat se Schýzou nebo jiným teroristou.