na Blog.cz

Asi tři nebo čtyři dny jsem na skypu nespatřila, že by verIZA byla online, na short mesages service nereagovala a tak jsem začínala míti podezdření, že naše drahá nálsedovala osud oné Aničky. Říkala jsem si, že určitě šla ze školy, rozloučila se na nějakém místě se spolužáky, a pak se ubírala cestou sama a domů se už nevrátila. Zítra po ní bude vyhlášeno celostátní hledání a vtisku se dočteme "Mluvím k vám, vy máte verIZU, vraťte mi jí a dám vám 4,5 milionu". Další variantou bylo to, že se verIZA dostala do svých vysněných světů, prožívá si momentálně někdy, někde a nějak své epochální epizodky a je vskutku šťastná. Říkala jsem si, že je možné, že je třeba v těhu a tak se z toho zhroutila, neb těh je největším zlem pro člověka. Nicméně pravděpodobnější byla varianta, že podlehla své pseudo borelióze, leží momentálně někde na jednotce intenzivní péče, zcela bezprizorní (bez netu a mobilu) a nemůže mě o tom obeznámit. Mimo jiné mě napadlo i to, že se upila mlíka, dostala z něj vyrážku, následovala alergická reakce a astmatický záchvat, vyvrtali jí díru do krku, aby mohla dýchat a teď se stydí za svůj děravý krk a tak se někam odysflila. A bude po ní vyhlášeno totéž pátrání, jako po Aničce. Ale i přesto tu byla varianta, že mohla vykrást banku, získat šedesát táců a pořídit si tosíka, což by znamenalo veliký zvrat v její mozkovně, předělaní žebříčku hodnot a zapomenutí na mou existenci. Krom tosíka by také mohla zchrastit papírky na zrcadlíčko, díky němuž by mohla zpychnout a nebavit se s méněcennými lidmi, zrcadla nevlastnícími! (Pozor na to!).

Jelikož byla má mozkovna zcela zaplněna, přeplněna a nahuštěna všemi možnými variantami o osudu mé polovičky, rozhodla jsem se to vše radikálně vyřešit. Moudří jazykové by řekli - udělat za věcí radikální řez. Ti jiní by možná vyřkli, že tlustou čáru. Ať tak, či onak, vzala jsem svůj bezva, príma, žůžo, na druhou labůžou mobílek a napsala short mesages service, ve které stálo něco jako.... No, i když bych vám to ráda řekla, tak už stejně nevím. Čekala jsem dlouhé a dlouhé věky a odpověď stále nepřicházela, v hlavě se mi šrotily další možné i nemožné varianty. Přemýšlela jsem nad tím, jakým elegantním a diplomatickým zpsůobem zakončit a pohřbít existenci verizy, která jak nám, tak vám přirostla k srdci stejně, jako kůže k vašim sexy držtičkám. Dumala jsem nad tím, zda-li někdy někdo vymyslí lepší přístupové heslo k něčemu, než bylo to k verize....

Ve chvíli, kdy jsem poslouchala velmi fríkůlního Xindla a totálně se nacházela v textu jeho

Chemie, neboť moje momentální existence rovná se neustále dopování se nějakým oblbovačem centra, kde vzniká bolest, abych mohla fungovat.

Dokonale si huntuji svá zhuntovaná játra a je mi fajn... "ale už mě to nebaví, vím, že ty stavy uvnitř mý hlavy nejsou pravý, ale todle není realita, je to jen jako, ty pako, ...je to jen chemie...".

A pak pozřu display svého debila a hleďmě! Na displayi stojí "Přijaté zprávy 1". Naprosto tento text miluju. A víte od koho to bylo? No, jasně, od vodafonu.

Takže verIZa stále nezsvěstná, já shánějíc placeba, pes štěkajíc z okna, kdesi v Čechách sníh padajíc a má sestra chrápajíc.

A pak to přišlo. Měla jsem deža ví. Měla jsem deža ví, když jsem pozřela text smsky "Hh, joo, ziju, akorat se mi nechce chodit na komp. Napis clanek, at mam co cist, do budoucna".

Víte, chtěla jsem jít spát, jenže jsem chtěla splnit přání exnezvěstné verIZce.

A neboť nic není tak horké, jak se upeče, tak ani slova tohoto článku, natož můj spánek, není tak horký.

Přemohla jsem se, sepsala jsem to. Vy máte co číst.

A verIZO, zejtra na mě čekej před školou. Aspoň se mám nač těšit, to bude přkevapení, až tam nikdo nebude. Muhaha. Alespoň ale zjistim, jestli jsi todle četla. Ale Veroniku ti nedonesu, neboť jsem líná se tahat s dvěmi knihami, to musíš pochopit.

Takže se tu (s)mějte. A já jdu smýt ze sebe veškerou špínu, kterou jste na mě během dne naházeli, vy,vy, vy, vy.... svině, SVINĚ!