Charakterizujte mi pojem "normální"

2. října 2010 v 17:22 | Aktuališníky aneb co se řeší

*EDIT. Předem předesílám, že k tomuto článku nás tak trochu inspirovala Yone.

Jelikož je tento blog vedený svým způsobem v anonymitě (pro 90% lidí, kteří sem chodí anonymní a neznámé jsme,...), tak se nikdy z mé strany nestane, abych sem napsala všechno, co bych chtěla a zejména to, dle čeho by mě bylo možné indentifikovat. Proto ten můj text nebude zdaleka ani tak obsáhlý, jakoby byl, kdybych sem psala všechno detailně a tak, jako to mám v hlavě.

Kdysi jsem chodila na jednu virtuální stáj, kde měl každý zaregistrovaný svou profilovou vizitku a do té vizitky si uživatelé zpravidla psali informace o sobě. Na většině profilů stálo "Jsem normální holka,...", "Jsem normální puberťačka",... Už tehdy jsem přemýšlela nad tím, co znamená pojem normální a kde až má meze. Když chtěl někdo působit rebelským a zajímavým dojmem, nazval se zpravidla "nenormálním" jedincem.

Normu chápu jako něco, co valná většina schválila ať už písemně (norma pro výrobní postup, složení něčeho,..) a nebo co lidská populace označila pojmem "normální". V tuto chvíli, co se lidí týče pojem normální chápu tedy tak, že normální pro lidi je to, co dělá většina lidí. Dejme tomu, zcela normální je jevit se nad kočárem s démonem, zcela normální je založit rodinu, zcela normální je chodit po chodníku a ne středem silnice, zcela normální je ve dne žít, v noci spát,...

Dostanu-li se k naší generaci, k nám náctiletým, nabízí se mi otázka, co je pro lidi v mém věku normálním a charakteristickým znakem a rysem chování. Já to vidím z jiného pohledu, než šedesátiletý člověk, který se na naší věkovou skupinu dívá stylem, že nás hodí do jednoho pytle a vyřkne "To ta dnešní mládež...", "Nojo ty dnešní mladý nosí....", "Dnešní mladý dělají..." a tak dále. Jsme v jednom pytli a nerozpářeme ho, ani kdybychom prostříhali všechny záplaty. Důdhodce uvidí gotičku v černém, automaticky si řekne, že to je dneska moderní a nosí to všichni, pak uvidí barbínu v růžovém a názoru je stejného. Ostatně tomu asi není pouze u důchodců, ale i u rodičů, asi jste se setkali s tím, když vám rodič cpal nějaký kus oblečení s tím, že "se to dneska nosí" nebo "vždyť vy mladý to dneska nosíte".

Ale abych odbočila zpátky na hlavní silnici, včera jsem si projížděla hlavní stránku fejsbuku, tam na mě baflo album s rádoby "crazy" fotkami jedné slečny a pod tím byl její komentář, který v rámci zachování její anonymity a autorských práv trošku poupravím.

"Jsem prostě normální holka..někdy dost ujetá.. =D Ale mám ráda život a vážím si ho! =)** A tohle jsem prostě já.. =D =) Nejsem zrovna největší inteligent(jak vidíte na fotkách =D) Ale prostě jsem z tý střední vrstvy normálních lidí. ;) =)

Takže když střední vrstva jsou normální lidi, tak ta nižší jsou nenormální a vyšší nad střední vrstvou jsou asi nadnormální lidé.

Co se týče mé představy o tom, jak má vypadat a chovat se "normální" náctiletý člověk, tak zde jsou má kritéria:

Mít FB (když i Twitter, tím lépe)
Mít na FB přes 200 přátel
Chodit "pařit" a "kalit"
Nenávidět školu
Nebýt schopen se gramotně vyjádřit v psané podobě
Vlastnit girl/boy friendy
Být členem jakési party
Nemít žádné zájmy a když, tak nesmí být odlišné od těch, co mají spolužáci a členi party
Mají-li na něco talent, nebo je to baví, tak to tají a nechlubí se s tím, ba naopak se to snaží potlačit
Fajčit v rámci doplnění si image
Fotografování se se svými frendy je samozřejmostí
Chození "ven" je denní rutinou

Mohla bych pokračovat dále a dále, nicméně, ať dělám, co dělám v té své charakteristice "normálního náctiletého" se nenacházím. verIZA napsala "skoro vsichni co znam sou divni". Tak a když se nad tím tak zamyslím, tak já taky. S cool lidma a těma, co jsou klasickými "normálními teenagery" (dost často se to prolíná, samozřejmě) v kontaktu skoro vůbec nejsem. Pohybuji se mezi různými, zvláštními vrstvami lidí a v různých sférách. A nedá se říci, že by mi to vadilo.

Nikdy jsem se nenazývala normálním člověkem, i když, jak zjišťuju, je stejně in nazývat se normálním, tak i nenormálním. Nazývat se tím, že jsem "jiná" nebo "divná" se mi taky nechce, protože každý je rád, když je něčím jiný, zvláštní, a tak. Achjo, nějak jsem se do toho všeho zamotala a splývá mi to.

Jenže, já asi jiná jsem, když si na mě sousedi z baráku ukazují jako na tu "co studuje divnou školu", "co venčí psa", "co chodí ověnčená foťákem", "co jde s košem v teplácích" (chápete to, jak někdo může vyjít z baráku v teplácích?!!!) a v neposlední řadě jako na tu "co chodí s těma deskama pod rukou", co s nima nic nepožívá" a "co se s nikým tady nebaví"... Vím, že kdybych bydlela jinde, tak by mě a můj život nikdo neřešil, ale když slyším ty jejich šepotky "heej, vole, čum, čum, to je ta divná!" a ták, tak asi na tom něco bude. Každý kdo je jiný a svým způsobem něčím vybočuje, je divný a musíme si na něj ukázat prstíčkem, ano, ano. Ostatně mě asi vyhovuje, že nepatřím mezi ty normální nebo nenormální (nemám v tom jasno!?) pubescenty, dřív jsem se asi snažila to nějak změnit a zamaskovat všechno, jenže, k čemu to vlastně, je, když člověk zamaskuje to, jaký opravdu je. Už to neřešim, nepřetvařuju se kvůli někomu a neměním názory kvůli druhým. Stojím si za tím, co mám ráda a nemám. Co se mi líbí a nelíbí a co mě baví. A prostě už nevidím důvod, proč to všechno maskovat, proč tajit svoje myšlenky a názory.

Před chvílí mi volala máma. Občas má takovou potřebu volat nám domů, když je v práci a nudí se. Chtěla vědět jestli sem šla navštívit sestřenici, která teď přespává u babičky, co bydlí vedle nás. Což jsem samozřejmě nešla, nezajímá mě jak se má a co dělá. Já nemám potřebu bavit se s nikým, maximálně ještě s VERizou na skajpu a se třemi spolužačkami ve škole. Tomu se máma diví nejvíc. Téhle mojí nepotřebě, že to je prý normální, zajít za sestřenicí, donýst bábovku a zeptat se jak de život. Jsem tedy nenormální, když nechci navštěvovat příbuzné a ptát se jich na jejich životní útrapy?
Máma mi pořád říká, že nejsem normální, hlavně kvůli mému sociálnímu chování, a že se mnou zajde k doktorovi. Pořád jim tvrdim, že jsem normální. Však taky sem. Mám obě oči, čtyři končetiny, nejsem ani abnormálně malá, natož velká, nosím uspokojivě nadprůměrné známky, zdravím sousedy, ráda čtu a spím, ... nijak se neliším od průměrně normálního vrstevníka. Ale jak takový průměrně normální vrstevník vypadá? V naší, a každé podobné škole té mojí, najdete spoustu zástupců kast normálnosti. Ale o některých se tvrdí, že už normální nejsou. Je normální vzít si na sebe kozačky nad kolena na deseti centimetrové platformě, bordelky (to jsou ty síťované punčochy), jakousi košily, kabát, na hlavu připinetkovat něco jako papírovou loďku, přes rameno hodit kapesní rakev (kabelka ve tvaru rakve s křížem) a do ruky slunečník? Nebo ručně ušitou sukni z Vánočního ubrusu, tričko třikrát batikované, bundu z podobného materiálu jako pytel na brambory a kristusky (páskovaný kožený sandále)?
Budou tihle modelové stejně normální jako třeba já v normálním tričku s normálníma kalhotama a normálníma teniskama? A jak vlastně tohle normální oblečení vypadá?

Nosí vůbec nenormální člověk oblečení?

To co si myslím, že znamená normální, je v každém z nás. Nejde být naprosto odlišný od všech a být totálně nenormální. Ale taky není nikdo naprosto normální.

Rozesmívá mě profil na každém frikulíním blogu, který se snaží být frikulíní tím jiným nefrikulíním způsobem, víte co myslím. Píšou tam, že jsou šáhlí, cáklí, divní, šílení a já nevím jací. Myslím, že lidé co jsou opravdu divní, jakože třeba duševně či fyzicky nemocní tohle o sobě nikdy nenapíšou, ti se naopak mermomocí snaží být stejní jako ostatní.

Mám krásnou story z dneška, babička po mě chtěla abych jí zjistila všechno o břízách, o těch stromech žíhanejch co rostou všude, jak se rozmnožujou, odkud pocházej. Na co? To sama nevím, chce je snad pěstovat v obýváku, v pražském bytě? Je tohle normální?

*Edit VERizin: A ještě bych ráda dodala, že nesnáším lidi, kteří o sobě prohlašují jak jsou šílení, crazy, blázniví a ulítlí. Během uplynulé hodiny jsem náhodně narazila na několik takových. Dost mě to vytáčí. Pojem, že jste vy a vaše BFF bláznivé je váš subjektivní,...