Měla babka čtyři jabka a veriza jedno...

25. srpna 2010 v 23:58 | Ta od vedle |  Vesmírné zážitky mufloních hlav
Už hodně dlouho se mi nestalo, že bych prostě blog zavřela několikrát za sebou, leč jsem předtím měla plány na psaní sebevětší. Vždycky to skončilo u napsání nadpisu, dneska tu ale sedím podezdřele dlouho nad prázdnou plochou a tak tři, dva jedna,  startujeme....

.... Když nás ve škole učili o psaní slohu, vždycky učitel říkal "Nikdy nezačínejte článek slovy "dneska bych vám chtěla povědět", "vůbec nevím o čem psát a tak jsem se rozhodla, že" ". Teď jsem to asi vylíčila špatně, ale ve zkratce by se prý člověk neměl motat kolem horké kaše a říkat, že nemá nápady a neví a že se rozhodl, že napíše o tom a o tom. Jenže, já nepíšu maturitní sloh a tak mi přijde, že když čtenáři naservíruju i ten omastek okolo, že je to pak takové "osobnější", ale zas to nemůžete chápat tak, že bych vás měla ráda a chtěla se vám nějak intimněji přiblížit, to proboha prosím NE!
Když jsem psala ten článek Medializace výdělečně nečinné divnózy, čekala jsem mnohem větší účast. Místo toho se zde zjevil pouhý jeden, jediný článeček. Autorce samozřejmě děkujeme, ale bohužel, když se soutěže zúčastní jeden člověk, není z čeho vybírat.
Přijde mi to opravdu ubohé. Už jen proto, že když máte možnost, kydáte na nás špínu, jak to jen jde a jakmile my vám dáme příležitost, nám to říci takříkajíc do očí, najednou se nezúčastní nikdo. Najednou nikdo nechce svůj blog "špinit" našimi přezdívkami a nikdo si nechce kazit náladu psaním o nás.
Inu, jak myslíte, jak vy k nám, tak my k vám.
Tedy, ne že my bychom k vám byly poněkud vstřícné a přátelské (i když, to je taky jak ke komu, že?).
Jsme zlé, špatné a hnusné, protože slepě neopěvujeme vaše názory, nesouhlasíme s nimi a neříkáme vám, jak jste dokonalé. Říkáme to, co si myslíme a o čem jsme přesvědčeny. A to je špatně. Dokážete se zhroutit z lidí, které v životě nepotkáte a oni nepotkají vás, dokážete si jimi nechat zkazit den a rozhodit se.
Nebojte, o náš videorozhovor nepřijdete! Jen jsem zapomněla foťák u kamarádky a dostanu ho asi tak koncem prázdnin, samozřejmě mám absťák, absťák jak krávu. (Jsem jak Natála Smutková, akorát ta neměla paměťovku).
Víte co? Ještě jsem vám toho chtěla říct, hafo, jenže bych tu ztratila mládí, pač furt s někým něco řeším, vždycky zapomenu na blog a píšu to tu snad od devíti a je 11, žejo.
Takže předávám žezlo Zabovi, ať vás tu zabije.

Eh. Vlastně pořád nevím na jaké téma to píšeme.
Ale něco vám chci říct. Dost mě naštvalo, že se našel jen jeden odvážlivec, co o nás napsal článek. A to je dokonce ještě člověk, co nás zná. Ostuda. 
Nehezká věc, co hýbe blogosvětem - dívčí blogy, a o těch můžete psát, co? Věnujete jim celý jeden, ne-li více článků a nikdo se vás o to neprosil. My naopak, jsme vám tuto možnost daly a vy nic.
No video ve vás určitě nějaké pocity vyvolá a já bych nerada, abyste si je nechali pro sebe. Takže buďte tak hodní a napište co si myslíte. Nějaký pocit a názor mít musíte na všechno, i nějaký jednořádkový oznam, který sme tu měly před nedávnem na kratičkou dobu a hle jak hned bylo rušno.
Všímáte si? Píšu s háčkama a čárkama, takže pro vás bude ještě horší poznat kdo píše.

Skoro každý večer, když nejsem něčím zaměstnaná, přepadne mě deprese. Ale ne jen tak ledajaká deprese. Protože já a deprese, to k sobě nejde. Jsem člověk permanentně bez jakýchkoli přehnaných emocí, vyžívání se v něčem a řešení všeho. Jsem krásný flegmatik, co má sklony k cholerismu a agresi. Milé, že? Zpátky k mé depresi. Má deprese je specielní v tom, že je to vlastně frustrace ze světa bez něčeho. Myslíte, že život je o tom narodit se, vyjít školu, najít si práci, pořídit si děcko, případně víc děcek a umřít? A nic jinýho? Řešit trapné emoce, lásky a nenávisti, probouzet se každé ráno a usínat každý večer. Tohle je trapný. Tohle já nechci. Jestli je život o tomhle, tak nechci žít (dramatizovat mi jde).
Já potřebuju zažít něco epicky epochálního. Potřebuju žít jako ve vědecko fantastickém, fantasy nebo mysteriózním filmu. Potřebuju bájné a mystické postavy. Potřebuju umět lítat a dýchat pod vodou, ovládat živly, zachraňovat svět, hledat poklady, utíkat před mimozemšťany, postavit se silám temnot - nebo se k nim přidat, ...
Život, ten čím je teď je pro mě ničím. Je to i mou emoční neschopností, možná. Vám to nevadí? Tahle trapná životní cesta, trvající plus, mínus osumdesát let? Určitě se nechci dožít senility, vlastní neschopnosti se umýt, nebo dojít na záchod. Určitě nechci děcko. Určitě se nechci každý den jenom ráno vzbudit a jít do práce, večer přijít a jít spát. Tohle nechci!
Vám tohle nevadí? Vy tohle chcete? Vám se tohle líbí?

deprese
Obrázek mé deprese. Nejdřív to obrázek mé deprese být neměl, ale nakreslila sem ho. Takže vidíte, jak mě to tíží?!
A sledujete jak nemám potřebu psát písmem větším jak titulek abyste mi to nekradly, nekopírovaly a nijak nezneužily? 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 matanov matanov | Web | 26. srpna 2010 v 0:37 | Reagovat

Jestli chceš žít jako ve sci-fi, tak by nebylo od věci zamyslet se nad možnou vědeckou dráhou :D

2 Werika Werika | Web | 26. srpna 2010 v 8:04 | Reagovat

Jej. Já bych i něco napsala, bohužel jsem teď dva týdny vůbec nebyla na počítači, takže jsem o tom zkrátka nevěděla.
Tohle téma už bylo tolikrát probírané... A já mohu říct jen to, co už jsem několikrát opakovala. Ráda čtu vaše články, máte zajímavé názory a obdivuji  vaše kresby. A řekla bych, že tak to možná vnímá i většina ostatních. Jo, jenomže háček je v tom, že všichni nesjou takoví flegmatici. Kritika je samozřejmě důležitá věc, ale někdy se musí podávat jemně. Když někdo obdrží spoustu pohrdavě vyznívajících komentářů (a teď mi to odpusťte, ale některé tak opravdu zní) a/nebo pár komentářů ohodnocující článek slovem "trapné", tak pokud není dotyčný velký "flegmoš", obvykle ho to začne deprimovat. (používám jako příklad Ká., určitě víte, kterou myslím, taky o vás jednou psala článek)
A musím říct, že ze začátku jsem z vás měla stejný pocit. Tolik negativních reakcí, které zněly, jako byste mě prostě chtěly shodit... Opravdu žádná pohádka. A taky jsem se bála postěžovat si veřejně, jelikož tak nějak vzbuzujete strach. Asi z "pomsty". (za tohle mě můžete zabít) Postupem času se můj názor změnil, ale jiní se tím trápí.
Samozřejmě že  člověk nemůže jen slepě chválit. To nedělám. Většinou něco malého vytknu, byť jemně, a už jsem za bubáka. Kdo chce kritizovat, musí se připravit na negativní reakce... Většina lidí (mě nevyjímaje) špatně snáší kritiku.
(pardon za tento dlouhý a nicneříkající komentář.

3 Werika Werika | Web | 26. srpna 2010 v 8:07 | Reagovat

* Úplně jsem se zapomněla vyjádřit k druhé části článku. Musím říct, že mám stejné pocity. Ten stereotyp mě ubíjí. Pochybuju o smyslu života. Na co tu jsme? Abtchom se narodili, přetrpěli pár let ve škole, práci a důchodu a pak chcípli, aniž by po nás nic nezůstalo? Komu pomůže, že žiju?Hádám, že to ke důvod, proč mám ráda fantasy. Protože se odlišuje od toho přežívání tady.

4 Lady Martulinek Lady Martulinek | Web | 26. srpna 2010 v 9:22 | Reagovat

Otázku o smyslu života řešíme doma s mamkou pořád. Tedy, když se zrovna nehádáme, k čemuž je zapotřebí - no nic, to bych neměla říkat. Mamka mi říká, že posunout život dál, do dalších generací. A já se vždycky ptám: A to ti další budou dělat to samé? Na to mi odpoví, jenom - Tak to prostě je.
Musím uznat že takové zpestření jaké by se líbilo tobě by se líbilo i mě. Když čtu nějaké napínavé knížky, vždycky se snažím vžít do rolí postav - chtěla bych prožívat to co oni - DOBRODRUŽSTVÍ. Nebaví mě jenom sedět na zadku... ach jo.
Jo, a když budeš psát, že píšeš bez háčku tak tě vždycky všichni poznají. Někdy se mi podaří rozpoznat, kdo, co píše i jenom tak, horší to je u komentářů. Tam jsem vás dělila že jedna píše s háčky a druhá   bez nich. Myslím, ale že už (Já vím, po 2/3 roku spíše až) vás rozeznám tak jak tak.
No a samozřejmě se musím vyjádřit i k té vaší medializaci. Předem si neodpustím otázku - Ta narážka na články o dívčích blozích (doopravdy nevím jak se to skloňuje) byla myšlena na můj článek o NS?
Mě se prostě nelíbilo jak si z ní všichni pořád utahují a pořád ji všichni nadávají. Řešila jsem to, co řeší ostatní.  U vás je to jiné.  Už jsem ne jednou (A TO NEKECÁM) seděla nad prázdným editorem  uvažovala jak začít. Možná, možná bych i něco napsala, kdybych psala bez zábran, bylo by to jednodušší. Jenže já mám hold tu nevýhodu,že neumím říkat svůj názor jako vy (ale ne, že by na vás byl špatný, to určitě ne jde spíš o někoho třetího - nebo spíše čtvrtého?). Ale mám ještě jednu. Vy jste si svou identitu dokázaly zachovat v tajnosti, kdežto já.... no dobře, tohle je můj problém.
Ale k čertu s tou osobou, kvůli které jsem to psát nakonec nechtěla. Jdu psát.

5 Janinka Janinka | Web | 26. srpna 2010 v 11:00 | Reagovat

Jestli chceš žít ve sci-fi, tak by bylo možná lepší začít si šetřit na pobyt v jiné galaxii... :-D Mám děti, mám manžela, po mateřské zase práci. A rozhodně mi nepřipadá můj život nudný a všední. Záleží však na úhlu pohledu a na tom, co všechno je člověk schopen pro ten "svůj" život obětovat a čemu všemu se hodlá podřídit.

6 Elis Elis | Web | 26. srpna 2010 v 11:18 | Reagovat

nemáte zač za článek, tak ono se nedá moc říkat že vás znám, spíš vás "znám"..:) jinak tvůj scifi život bych moc prožívat nechtěla..:D ale taky mě přijde všechno tady stereotypní..pořád dokola a vlastně nic, ale baví mě to..:)

7 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 26. srpna 2010 v 12:10 | Reagovat

Velmi procítěný článek. Myslím, že zmiňuješ podobné problémy, které trápí i mě - malé, chlupaté stvoření, tak daleko od Země...
Stereotyp je ošklivá věc, ale i ten nejmenší úsměv jí umí zahnat. Úsměv umí zahnat spousty ošklivostí :-)

Ale čím mě na první pohled zaujal tvůj blog - svým úžasným desingem: Doopravdy smekám! Skvělý. A také výborně píšeš. Smím se sem vrátit ve svém meziblogovém modulu?
Tvé Stvoření

8 Lady Dog Lady Dog | Web | 26. srpna 2010 v 19:58 | Reagovat

už jsem o Vás měla načlou větu a nevěděla jak pokračovat.v rozepsaných článcích mi ten článek leží.S tou jendou větou.Třeba mi ten videorozhovor pomůže,haha..ale myslím,že jednou ten článek vyjde..
:) k těm deprézím..a pořemýšlením o světě.mě na světě drží psi.a rodina.nic víc..ale taky o tom přemýšlím..proč tu vůbec jsme..

9 Lady Dog Lady Dog | Web | 26. srpna 2010 v 20:21 | Reagovat

no,princip ovládání velikosti jsem pochopila před tím :D ale i tak je to velký.Prostě,co víc říct velkýuu debilovi-mně-který koupí obojek bez psa?nojo.. :)

10 Yone Yone | 30. srpna 2010 v 22:23 | Reagovat

S těmi posledními odstavci se slučuji. Taky bych chtěla zažít něco takového. Asi prooto trávím celé hodiny zažraná do Shounen-mangy a sněním o tom, jaké by to bylo, žít v nějakém jiném světě.
Klasický život průměrného člověka? To si ze mě děláte... legraci? Nedokážu si takový život představit. Ale já nejsem normální. Mě se i noční sny zdávají kreslené. XD

To že o vás nikdo nenapsal je nemilé... játakové články příliš nepíšu- nemluvě o tom, že to bylo chivíli před mým odjezdem pryč, takže jsem taky nic nanapsala, ale čekala jsem, že to nebude moc vadit, protože váš atraktivní blog bude určitě vítaným tématem u jiných.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.