Leden 2010

Vše je pomíjivé, fotky jsou věčné

31. ledna 2010 v 12:43 | VERiza
Stoupnete si nad klavír, zabrknkáte pár tónů. Zalichotíte svým uším, odejdete. Pokud to nenahrajete hudba se stává pomíjivou. Prostě zmizí, onen okamžik už nevykouzlíte znnovu a tentýž. Dá se nad tím hodně přemýšlet, fylozovoat a motat se kolem toho, stejně k vysvětlení, proč tomu tak je nedojdu. A teď mě nechápete a chápat ani nemůžete, vím to. Jo, má v tom prsty taky čas, ale víme my, co je to čas? Ne, nikdo to neví.

Čas je taky nadpřirozeno, velký nadpřirozeno. Můžete sice zahrát znovu stejnou melodii, může být na tuty stejná, jako ta tehdejší, ale situace ve které tu melodii zahrajete bude jiná. Bude jiná díky času, který NIKDY už nebude stejný, i kolem vás už nebude vše stejné, leč vás od předešlého zabrnkání dělí dvě minuty. Kolem vás na zemi je o smítko prachu víc a paprsky slunce dopadají skrz okno o milimetr dál. Ne zrovna hudební chvíle a momenty, ale jiné věci, u kterých člověku nejde o zvuk, lze zachytit pomocí fotoaparátu. Foťák je dle mě snad ta nejdokonalejší věc na světě. Achjo, to zas ne, napdá mě miliony dalších nejlepších věcí na světě. Když tedy není nejlepší, alespoň patří mezi ty nejdokonalejší. Mít možnost kleknout před toho, kdo stvořil první fotokomoru, asi kleknu...Fotka toho dokáže tak moc vystihnout a zachytit. V onu chvíli, kdy ji pořídíte ještě pro vás nic neznamená, ale když se na ni podíváte po roce a dýl už citíte něco víc, než minutu po pořízení. Asi je lepší, když si ji vytisknete a můžete zhmotněnou vzpomínku držet v ruce...

Skočila z 13. patra

29. ledna 2010 v 23:59 | VERiza a maličko i ta druhá |  Aktuališníky aneb co se řeší
Většinou nečtu na internetu novinky a když jo připadám si při tom hrozně dospěle a vyspěle, že se zajímám o dění v tom dnešním krutém světě. A tak se mi občas stane, že se na nějaký servr, který shromažďuje aktuální dění na planetě Zemi dostanu. Dneska se mi na panelu mozzily objevil portál novinky.cz, neváhala jsem a přejela ho jen tak letmo očima, nějak mě tyto články neberou, stačí mě přečíst nadpis a jsem schopna si domyslet svůj zkreslený děj, o Haity jsem taky nečetla, stačil mi titulek, byla jsem v obraze,...Inu, dozvěděla jsem se krom toho, že " Exekutoři mají tvrdou práci, pátrají, čelí útokům a zachraňují psy", nebo , že "Vědci přehnali údaje o globálním oteplování, některá měření už nezveřejňují" i informaci ve které stojí, že ( už mě to "že" leze na mozek, ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nevybavuje se mi jiná spojka nesoucí stejný význam, omluvte mě) , v Olomouci skočila žena se sedmiletou holkou z 13. patra. Nevím, jak se to mohlo stát, otevřela jsem článek, přečtla ho, nedozvěděla jsem se o setinu víc, než z nadpisu, ale mohla jsem se nad tím víc zamyslet. Pročetla jsem i diskuzi pod článkem.
Ja naopak jako staly sledovac zprav v televizi, sem byla v obraze az v pul osmy. Videla zniceny schodiste a jakousi zenstinu, ktera o tom vypravela uplne nromalne, vyspele = zocelene timto dnesnim svetem?. Vetsinou si jako svedky k dodatecnym komentarum vyberou ty nejsenzitivnejsi a nejemotictejsi lidi z okoli, kteri nezvladnou ani jednoduchou vetu bez osmi posmrknutí, tri vysmrknuti a dvou vykriknuti.

Lidé kritizují onu ženu, že skočila i s dítětem. Někteří ji nechápou, jak někdo může skočit? Proč to dělá? Určitě člověk, který páchá sebvraždu ví, proč to dělá, je v bezvýchodné situaci, život ho nebaví, nemá z něj radost, nechtěl se narodit, ale bohužel, stalo se tomu tak. Dobře, žena skočila, věděla moc dobře, že po skoku z 13. patra nebude její tělo moc použitelné, to se mi zdá, že těm lidem ani tak nevadí, jako to, že skočila i se sedmiletým děckem, neví se, zda-li to byla její dcera, ale já si myslím, že ano, proč by někdo skákal se sousedovic dítětem opravdu nevím. Čtenářům vadí, že jednala i za to dítě, že mu nenechala svobodu, možnost žít. Pokud to byla jeho matka, tak mu život dala, pokud to vezmu tak hloupě, má tedy možnost mu ho i vzít. Nemyslím si, že by holčičce bylo na zemi bez matky o moc lépe, než na onom světě. Pokud žila jen s maminkou asi je jasné, kam by putovala a i tak, sedmileté dítě si již uvědomuje, co se kolem něj děje a žít s tím, že se vám zabila matka, žít bez ní není nic pěkného, holčičku by to celý život mrzelo a máma by ji chyběla, to bezesporu...Nechci se v tom víc pitvat, bylo to její rozhodnutí, odešly spolu, nenechala tu dítě samotné napospas dnešní dravé společnosti...
A navic, podivejme se na statistiky, prumerny dite z decaku prejde plynule skrz kradeze a drogy do nejakyho napravnyho ustavu. Tam se znej stane jeste vetsi grazl. Zabije nekoho, nechtene otehotni (vyhodi dite do popelnice), stane se z nej 'prostitutka' (nac pouzivat silna slova). Proc tedy i se sebou vzit diteti i lasku co si zaslouzi a nechat ho placat se v tomhle svete bez rodinny podpory, lasky a vseho toho co si kazdej zaslouzi a ma na to pravo.

Na závěr si neodpustím jeden závěrečný citát z filmu Normal - Nevím, jestli je bůh, ale jestli je, tak až jednoho dne všichni před něj předstoupíme, mohu jen doufat, že nás nebude soudit, jako zrůdy jimiž jsme se stali, ale jako děti, kterými jsme byli...

Pes

26. ledna 2010 v 15:08 | VERiza |  Výcvik a výchova hyeních potomků
Neuvěřitelně široký pojem, který je ale jasný i malému dítěti. Vždyť na skoro každé procházce po
ulici mu matka ukazuje na kolemjdoucího potomka vlků, hyen a lišek a říká, že tam jde haf. Popřípadě s pištícím jekotem zdvyhá parchanta (nemanželské dítě) do vzduchu a bojí se ,aby ten krvelačný west highland white teriér neukousl jejímu potomkovi podrážku u boty.

Kultůristi

25. ledna 2010 v 22:01 | verIZA |  Čáring tužking
Ma kulturista neco spolecnyho s kulturou?

Jakés takés animace

24. ledna 2010 v 18:06 | verIZA |  Čáring tužking
Jedno z mych JA se kratce venuje animacim.
Je to nic moc, sama to priznava, ale jsou legracni a navic je to osvezujici :D


Afrika

24. ledna 2010 v 17:59 Čáring tužking
Kdo by nemel rad Afriku. Kdo ji nema rad?! No priznejte se!

Jedna myšlenka, dvě myšlenky

24. ledna 2010 v 16:50 Veriza a.s.
Roztroušená skleróza, aneb roztroušené myšlenko-názory
Víte, když se nad celým blogováním zamyslíte, tak na jednu stranu dospějete k názoru, že je to vlastně jedna obrovská a drahokamově krásná věc. Jenomže stačí trošku vykulit oči

Komu patří duše obývajíc tento blog?

23. ledna 2010 v 19:19 | VerIza a.s. |  Veriza a.s.
Abych pravdu řekla "Blog výdělčeně nečinné dvinózy" není ani zdaleka můj první blog. Ale přitom je. Má osoba je lehce-nelehce schyzofrenická. Je to jedna velká rozpolcená duše, která sídlí v těle jež obsahuje čtyři ruce, čtvery nohy, dvě hlavy, ale přitom je jedním člověkem. Při zapojení konektoru od mozku k rukám se začnou dít věci, které se dají nazívat kreslingem, či malbingem. Veriza se dostala na střední uměleckou školu před dvěmi lety, ale přitom letos se nedostala. Chodí do druhého ročníku, ale přesto ještě nevychodila základku, ale ona ji vychodí! Miluje hiphop, ale přitom nesnáší hiphop. Proč? Proč? Proč? Protože je to rozpolcená duše! Miluje matku ležíc v samém srdci našeho kontinentu a uctívá ji stejně jako psy. Jestli chcete Verizu lépe poznat, kontaktujte ji, přičemž na ni nikdy nemůžete získat kontakt a natož ji někdy, někde, poznat. Ne, to nejde. Berte Verizu jako něco, co víte, že je, ale přitom to vidět nemusíte...